Americký režisér Joel Schumacher je nejpoučenějším následovníkem Alfreda Hitchcocka (Rozdvojená duše, Vertigo, Psycho...); dokáže komplikovanou výstavbu tradičního psychothrilleru podat atraktivně současnému publiku. Vybírá si k tomu schopné herce a poskytuje jim dostatek prostoru k rozvíjení studií psychopatologických osobností (např. Telefonní budka). Film 23 je dalším z příběhů, v nichž se Jim Carrey objevuje jako muž bojující s tíhou přítomnosti, minulosti, a především se sebou samým. Hlavní hrdina Walter Sparrow trpí obsesí odhalování čísla 23. Zjišťuje, že je schováno téměř všude: v datu jeho narození, v jménech, váže se k některým historickým datům, spatřuje je v nevinných detailech svého okolí. Pro Waltera má osudový význam, zbývá jen odhalit, jaký...

Walter Paul Sparrow (Jim Carrey) je obyčejný muž, který překročil třicítku. Pracuje jako odchytávač zatoulaných zvířat, jeho žena Agáta provozuje cukrárnu. Ani jejich syn Robin není ničím zvláštní. Vše se naprosto zvrátí během několika únorových dnů. V práci Waltera pokouše záhadný toulavý pes NED. Večer mu Agáta v antikvariátu koupí k narozeninám zvláštní knihu, samizdat „The Number 23“ od jakéhosi Topsyho Krettse. Walter čte zprvu bez zájmu, brzy ale zjistí, že hrdina knihy detektiv Fingerling (hraje jej rovněž Carrey) měl podobné dětství jako on. Dospělého Fingerlinga (české titulky jej uvádějí jako Rybku) pronásleduje mánie hledat ve všem skrýté číslo 23. „Nakazil“ se tím od blondýny, které nedokázal zabránit v sebevraždě. Číselná obsese komplikuje Fingerlingův vztah k milence Fabricii, podezírá ji z nevěry s doktorem Milesem Phoenixem. Walter se přistihne, že podobně smýšlí o manželce Agátě a příteli dr. Izáku Frenchovi. Rozhodne se vypátrat autora spisku. Tím sklouzne do spirály ústící v ohnisko plné nebezpečných odhalení.

Komplikovaný děj je při prvním zhlédnutí velmi působivý dík překvapivým zvratům. Skladba příběhu je ovšem zcela účelová a s reálným životem mnoho společného nemá; scénář je debutem Fernleyho Phillipse. Nelogický vývoj událostí Schumacher obratně maskuje atraktivními scénami Walterových vizí plynoucích z četby (Fabricii i Agátu hraje Virginia Madsenová, rovněž fiktivního i skutečného psychiatra hraje tentýž herec – Danny Huston). Carrey má dostatek příležitostí předvést psychické stavy hrdiny, kolísajícího mezi bezelstným dobráctvím a podezřivavou mánií. Ačkoliv se jeho výkon vyvaroval rozpadu do nesourodých scén a jednolitě vykresluje hrdinův pád do psychotických temnot, výsledek nedosáhl Carreyho excelentní studie nerozhodnosti ve Věčném svitu neposvkrněné mysli, kde mohl vyjít z Kaufmanova scénáře. Ve srovnání s Kubrickovým opusem Shining zůstává Schumacherovo dílko jen snaživou kopií. Podobně paranoická Čistá duše nebyla fikcí, ale uměleckým ztvárněním skutečného životopisu. Srovnávat lze i s filmem protikladného žánru, Kaurismäkiho Mužem bez minulosti. 

Výtvarně bohatý film (potemněle barevná širokoúhlá kamera, podporovaná zvukem a hudbou) nesměřuje do oblasti vážného psychodramatu, ale je důvtipnou zábavou, vyčnívající nad bezduchý průměr akčních snímků. Dokáže zaujmout virtuózní režií, dobrými herci a fungující produkcí. Podobně jako v psychothrilleru 8 mm se Schumacher i zde – při bezpečně zvládnuté filmařské práci – baví hrou s divákem. Ta probíhá dle předem jasných pravidel. Nejde tu o šokování nevídaným násilím či předvádění bezmezného hrdinství. Zamotaný příběh Schumacher dokáže sdělit s dokonalostí, která Hitchcockova schémata posouvá do dnešního světa, kde i nepravděpodobné je možné a zlo (viditelné či jen tušené) stalo trvalou součástí života. Režisérovým přínosem moderní kinematografii tedy je (podobně jako u Davida Lynche) vytvoření komplexního obrazu dusné civilizační atmosféry, snad méně věrohodného v detailech, v celku ale až nepříjemně přesného.