23 (The Number 23)
Americký režisér Joel Schumacher je nejpoučenějším následovníkem Alfreda Hitchcocka (Rozdvojená duše, Vertigo, Psycho...); dokáže komplikovanou výstavbu tradičního psychothrilleru podat atraktivně současnému publiku. Vybírá si k tomu schopné herce a poskytuje jim dostatek prostoru k rozvíjení studií psychopatologických osobností (např. Telefonní budka). Film 23 je dalším z příběhů, v nichž se Jim Carrey objevuje jako muž bojující s tíhou přítomnosti, minulosti, a především se sebou samým. Hlavní hrdina Walter Sparrow trpí obsesí odhalování čísla 23. Zjišťuje, že je schováno téměř všude: v datu jeho narození, v jménech, váže se k některým historickým datům, spatřuje je v nevinných detailech svého okolí. Pro Waltera má osudový význam, zbývá jen odhalit, jaký...
Walter Paul Sparrow (Jim Carrey)
je obyčejný muž, který překročil třicítku. Pracuje jako odchytávač
zatoulaných zvířat, jeho žena Agáta provozuje cukrárnu. Ani jejich syn
Robin není ničím zvláštní. Vše se naprosto zvrátí během několika
únorových dnů. V práci Waltera pokouše záhadný toulavý pes NED. Večer
mu Agáta v antikvariátu koupí k narozeninám zvláštní knihu, samizdat
„The Number 23“ od jakéhosi Topsyho Krettse. Walter čte zprvu bez
zájmu, brzy ale zjistí, že hrdina knihy detektiv Fingerling (hraje jej
rovněž Carrey) měl podobné dětství jako on. Dospělého Fingerlinga
(české titulky jej uvádějí jako Rybku) pronásleduje mánie hledat ve
všem skrýté číslo 23. „Nakazil“ se tím od blondýny, které nedokázal
zabránit v sebevraždě. Číselná obsese komplikuje Fingerlingův vztah k
milence Fabricii, podezírá ji z nevěry s doktorem Milesem Phoenixem.
Walter se přistihne, že podobně smýšlí o manželce Agátě a příteli dr.
Izáku Frenchovi. Rozhodne se vypátrat autora spisku. Tím sklouzne do
spirály ústící v ohnisko plné nebezpečných odhalení.
Komplikovaný
děj je při prvním zhlédnutí velmi působivý dík překvapivým zvratům.
Skladba příběhu je ovšem zcela účelová a s reálným životem mnoho
společného nemá; scénář je debutem Fernleyho Phillipse. Nelogický vývoj
událostí Schumacher obratně maskuje atraktivními scénami Walterových
vizí plynoucích z četby (Fabricii i Agátu hraje Virginia Madsenová, rovněž fiktivního i skutečného psychiatra hraje tentýž herec – Danny Huston).
Carrey má dostatek příležitostí předvést psychické stavy hrdiny,
kolísajícího mezi bezelstným dobráctvím a podezřivavou mánií. Ačkoliv
se jeho výkon vyvaroval rozpadu do nesourodých scén a jednolitě
vykresluje hrdinův pád do psychotických temnot, výsledek nedosáhl
Carreyho excelentní studie nerozhodnosti ve Věčném svitu neposvkrněné mysli, kde mohl vyjít z Kaufmanova scénáře. Ve srovnání s Kubrickovým opusem Shining zůstává Schumacherovo dílko jen snaživou kopií. Podobně paranoická Čistá duše nebyla fikcí, ale uměleckým ztvárněním skutečného životopisu. Srovnávat lze i s filmem protikladného žánru, Kaurismäkiho Mužem bez minulosti.
Výtvarně
bohatý film (potemněle barevná širokoúhlá kamera, podporovaná zvukem a
hudbou) nesměřuje do oblasti vážného psychodramatu, ale je důvtipnou
zábavou, vyčnívající nad bezduchý průměr akčních snímků. Dokáže
zaujmout virtuózní režií, dobrými herci a fungující produkcí. Podobně
jako v psychothrilleru 8 mm se Schumacher i zde – při bezpečně
zvládnuté filmařské práci – baví hrou s divákem. Ta probíhá dle předem
jasných pravidel. Nejde tu o šokování nevídaným násilím či předvádění
bezmezného hrdinství. Zamotaný příběh Schumacher dokáže sdělit
s dokonalostí, která Hitchcockova schémata posouvá do dnešního světa,
kde i nepravděpodobné je možné a zlo (viditelné či jen tušené) stalo
trvalou součástí života. Režisérovým přínosem moderní kinematografii
tedy je (podobně jako u Davida Lynche) vytvoření komplexního obrazu
dusné civilizační atmosféry, snad méně věrohodného v detailech, v celku
ale až nepříjemně přesného.